Březen 2008

kapitola 3 POKRAČOVÁNÍ od 1.03.08: Moje rehabilitace po operaci přetržené achilovy šlachy

12. března 2008 v 10:55 | marne |  PŘETRŽENÍ ACHILOVKY
1.03.08 4 měsíce po o
dokončujeme renovaci bytu, samý malování a postávání takže sem na nohou celej den a nožce se to moc nezamlouvá. Asi z toho mě začalo pobolívat chodidlo a pata. T
rénování nožky za uplynulé 2 týdny se smrsklo na absolutní minimum, ale hlavní je že to všechno přežila. Ranní totální neschopnost zmizela, otok je menší až minimální ale zůstává kvalitní srůst na místě sváru asi 5cm nad patou.
6.03.08 kontrola v nemocnici
Další vyhozené 2 hodiny a 30kč. Tentokrát jsem z ordinace odešel pouze s nasráním. Po cca 1hod čekání mě poslali do jiné ordinace, kde jsem si zase mohl počkat. Dočkal jsem se doktora kterej se na nohu ani nepodíval, řekl že otok, srůsty a bolení paty jsou normální a na jizvu mám používat sádlo a sportovat po 6měsících. Napsal do počítače že mám ukončit rehab a začal vyřvávat další další další.... Takže furt koketuju s myšlenkou poslat do nemocnice stížnost s otázkou kolik asi bodů a peněz je za tenhle "výkon", jiný smysl evidentně takovéhle "závěrečné vyšetření" nemůže mít.
7.03.08 jsem zase in - line
Byl jsem poprvé na bruslích. Měl jsem strach, že mě to bude bolet na zduřelou šlachu a jeden pokus sem vzdal hned po nasazení brusle ale pěkný počasí mě přimělo to zkusit zas. Nazouvání sice nic moc i když mám měkkou vložku ale pak 30min krásný jízdy navíc zezačátku s větrem v zádech. Větší pata byla v brusli cítit ale odpich vůbec žádný problém. Dokonce si myslím že na srůsty to má masážní účinek jak se ta nožka tře.
Zjistil jsem že nožka natýká nejvíc při dlouhém stání - v mém případě malování bytu - proto si troufnu tvrdit že kdo v práci nemůže sedět absolutně nemůže nastoupit dřív než po 4 měsících. Teď jsem 3dny nechal nožce pracovní klid, nic jsem doma nedělal a ona je fakt vděčná za vše a ouplně zhubla radost pohledět.
Začínám si čím dál tím víc myslet že moje utržení souvisí se zadní stranou nohy. Nikdy jsem pořádně nevěděl jak se protahuje a jak teď vím jeden základní strečink. cvik ( opřenej o stěnu protáhnout nataženou nohu ) rozhodně neprotáhne většinu svalů. Snažím se tedy protahovat spíš tyto svaly, achilovku zanedbávám protože jí mám docela hybnou od začátku. Jde o protahování v sedě s nataženou nohou, mít napřímené a ohnuté záda, špička horizontálně a vertikálně i do leva a prava a vždy 15vteřin zatnout svaly, s výdechem povolit prodýchávat.
Na reha mi povídají, že už mám nohu plně zatěžovat takže při posilování zatěžuju fest - pokud má sval posílit tak musí pravda taky zabrat ale do žádných extrémů, nějakých rychlých pohybů, skoků a pod nejdu.
9.03.08 no problem fáze
Z počátku jsem si myslel že je to můj sportovní konec a když ne konec tak že se nebudu moct na nohu spolehnout a furt jsem přemýšlel proč a podobně. Proč já, proč se to stalo , proč mě zradila do té doby bezproblémová noha, jakto že mě moje vlatní tělo mohlo odepřít přísun endorfínů z mých milovaných sportů a poslat až na dno. A to ke všemu na prahu nové sezóny na snowboard se kterým jsem začal předminulý rok a úplně sem se do něj zbláznil. Aby jste pochopili co to pro mě jako snoubič-enthusiata bylo jen pro ilustraci uvedu jaká letní příprava předcházela: Poprvé v životě sem si udělat tréninkový plán, nakoupil chrániče, študoval literaturu, prohledával web, sledoval každý den WWW.FREERIDE.CZ a celé léto jsem koukal na web kamerách na ledovce. Za tři týdny zimy které my byly dopřány jsem byl 5x na prkně. Plánoval sem prostě s mým milovaným prkýnkem srůst a oddělit se až na jaře... Jak víte nakonec mi zbylo jen sledovat pokleslou televizní zábavu přirostlý ke gauči.
Píšu to proto, že naštestí je teď už je vše jinak, chodim ve velkým stylu a jak necítím žádnou bolest, tak se mi občas chce popoběhnout do schodů, poskočit a pod. V běžným provozu mě tedy nožka už neomezuje, opravdu "no problem" a tak začínám myslet na sport a další spousty krásných věcí které budu dělat s mojí pirátskou jizvou.
12.03. studium
hlavně strašně děkuju "kolegyňkám" které po dlouhém měsíci ukončily mé depresivní uvažování o smyluplnosti tohoto blogu a napsali své "achiles story". Dalo mi to novej náboj a teď sem strávil 4hodiny vysáváním dalších info z netu. Vůbec je zajímavé že statisticky mají rupturu z 80% chlapy, ale že by mi sem něco napsali to ne ( až na vyjímky potvrzující pravidlo ). Někdy jsou holt ženský potřeba..
Co jsem nasál za novinky:
1. Rudi Voeller se přidal do klubu achilovkářů! ( ex-trenér fotbalovýho nároďáku Německa, na kterýho vzpomínám rád kvůli nádhernýmu vítěztví našeho B týmu na Euru v Portugalsku ) Mein Gluckwunsch!!
2. moderní postupy při operaci ( o tom si můžem jen nechat zdát ): kvůli co nejšetrnějsímu přístupu už to dneska pokrokový sportovní kliniky šijou perkutáně. Měla by to být metoda přesně mezi konzervativní ( nechat srůst samo) a operativní. Nepoškodí tolik tkáně okolo a ženou je do tréninku už 3 den, někteří blázni se pak už 6 týden rozběhávaj!!!??? Místo Vacopedu pak používaj spíš ortézy s klíny pod patu, které postupně odebíraj
3. studie o následcích na sílu a vytrvalost při standardním otevřeném šití 10letech po opeře: při operaci uzavřou veškerej přívod krve do lýtka což samozřejmě po 1 hodině neokysličení a následné totální nehybnosti v sádře jen podporuje atrofii svaloviny. Prý ale nejvíc odumírají vytrvalostní svalová vlákna takže síla se obnoví ale vytrvalost ne, sval taky asi nikdy nedoroste do velikosti jako na OK noze.
4. doporučení k tréninku a zatěžování: sval rehabilituje rychlejc než šlacha - vše je třeba pozvolna a spíše míň než víc. Začít posilovat v leže, pak v sedě ... I velký Rudi z bodu 1 počítá s návratem po 6-ti měsících - zkusme to tedy taky ještě chvilku zkusit vydržet ( hlavně ty sám Martine!! ). Hlavní důvod jest že buňky ve šlachách se prý dělí po 8 týdnech.
5. všude píšou, že sádra Vážené dámy a Vážení pánové patří do jiného století - když už tak dlahu na noc a nějakou ortézu přes den.
6. strašák reruptura - prý jsou statisticky nejčastější mezi 2 a 3 měsícem což mám za sebou. Ale jak víme statistika nuda je. Průměrně se reruptura vyskytuje u 2-3% zákazníků.
7. proč? - dle jedné studie je histologický nález u cca 54% přetrhlých šlach, zbytek utrhlejch schilovek je zdravý podle tohoto vyšetření bez degenerativních vad nebo poškození. By mě teda zajímalo proč se tedy utrhnou.. Dle stejné je konečnej výsledek stejnej při rychlém zatěžování i při dlouhodobé sádře. Všechny netody léčby bez vyjímky znamenají zešíření šlachy a návrat ke sportu za 6 měsíců.
8. rehábko - Kreiskrankenhaus Erbach povoluje částečné zatížení 20Kg s ortézou již 1-2 den, po 3 týdnech plné zatížení s ort. a od 7 týdne bez ortézy, sport nejlépo od 6měsíců.
9. v Německu je ročně asi 16-18tis případů ruptur achilovky, to znamená že u nás by mohlo být cca 1600 případů ( už se těším na tu návštěvnost )
Jinak nožka dobrý ale začíná mi v ní docela rupat v koleni a pod. Prvně sem měl radost protože mi v ní od opery nerupalo a bral jsem to jako pokrok ale dneska jsem poprvé slyšel slabé postupné rupání při eccentric trainingu na schodech přímo z paty a z toho už tak nadšenej nejsem.
Dnes mi taky začalo pršet na hlavu a naskočil mi automatický reflex utýct pod střechu. Chvilku sem si to rozmýšlel ale páč sem byl rozhejbanej tak sem to zkusil a opravdu sem pár metrů poklusal v závratné želví rychlosti.
17.03.08 running man a mí ohrožení druhové
sem si zašel do fitka, ne že bych to tam miloval ale zkusil sem si na pásu indiánský běh a nebylo to špatný. Je to střídání chůze a běhu, a navíc mi to připomnělo jak jsem se tenhle terminus technicus naučil ve školní družině. Ve středu sem si to zkusil na čisto asi 1,5km okruh a to už je asi další pokrok dokonán.
Kommentáře: Sem teď trochu smutnej, když sem sem si přečetl co se stalo Pavlovi. Sme všichni po první ruptuře ohrožení druhové neb je asi 300x pravděpodobnější že nás potká další ruptura.
Furt sem si vyčtal že sem se nevybrečel v nemocnici hned poté co se mi to stalo. Furt to nějak nešlo ač sem se snažil. Až najednou asi před měsícem jsem jel do práce a představil si jak stojím na prkně 100% fit, už tuhle zimu nahoře na ledovci a koukám dolu, na bílej sníh, na klid hor a na pidi svět dole a zpracovávám ten okamžik. V ten moment sem si uvědomil že všechno bude tak jak má.
01.04.2008 5 měsíců po O.
chěl bych napsat že je vše OK, ale eště tomu trochu schází. Zkusil jsem i rychlejší starty do běhu a se silou jsem docela spokojenej, otoky žádný. Ale ráno to furt moc nejde a hlavně nepříjemný pocit a bolení od úponu a šlachy kupodivu občas i bez jakékoliv zátěže se mi moc nelíbí ( zdá se mi že dřív to bolelo ohodně míň ) a tak se snažím tehle tejden nožku šetřit. Jen dělám eccesivní trénink a 2-3týdně zlehka posportuju, ale nic nehrotím. Eště občas mažu mastičkou s heparinem, chodím na ultrazvuk aby se povolila jizva. Taky cítím šlachy v chodidle a okolo kotníku který asi taky potřebujou. Achilovka je zkrácená jen při skrčené noze.
Dostal jsem se k oboustrannému Achilovi ( s oběma stranama prasklýma ) a tak se těšte - brzy sem dodám jeho story.
18.04.08 Hisstory
chození úplně ok, jen prvních pár kroků je ztuha a ráno to holt nejde. Už sem přestal uplně cvičit ( nechávám to na sportovních aktivitách- dodržuju pravidlo alespoň 3x týdně hodina - kolo, brusle, procházka). Sedím v práci celej den na sesli a tak bych se měl hýbat rozhodně mnohem víc. Leduju, asi jednou týdně zamelu nohou Powerballem, lýtko neposiluju - eccentrický trénink na schodech jsem začal dělat jen jako protahování na obou nohách ( po ránu - šlachu to krásně protáhne ) a snad díky tomu jsem se zbavil bolesti.
Kvůli srůstům sem se zkusil nechat poslat na laser, ale frau doktor na reha mi řekla že ultrazvuk je to samé ale zdarma ( spíš že na jejím středisku laser nemají ) a že to mám zkusit. Zkusil sem to jen jednou, hlavně se toho ultrazvuku docela bojím aby to nějak nenarušovalo i šlachu a nějak mě začala bolet nožka celkem jako že dost tak jsem se na to vybod (sestři povídala prý že někdy to poprvé/podruhé může bolet, nemůžu tvrdit že by to mělo s ultrazvukem spojitost ale mě se nechtělo nic riskovat).
Dovoluji si tedy zveřejnit příběh oboustranného Achila jak jsem slíbil, protože si myslím že je dost poučnej:
Při mý první ruptuře jsem měl nejdřív dlahu (cca 4 týdny) a pak ortézu. To bylo v pohodě, ale měl jsem zase smůlu na rehabilitaci, když sem se dostal nějaký mladý holce pod ruku, která pořádně nevěděla co s tim dělat.
Další smůla byla ta, že já nejsem takový vzorný pacient jako ty a samozřejmě, že v době rehabilitace probíhali různý pařby a při jedný takový jsem na tu nohu dupl a s brekem mě odtáhli domu. Druhý den naštěstí sono vyšetření vyvrátilo mé obavy, že to ruplo znova. Ale nicméně jsem si zvrtl kotník a 14 dní jsem na to opět nemohl stoupat. O to déle trvalo mé marození a následná rehabilitace.
Při mý druhý ruptuře na druhý noze jsem už takový štěstí na doktory neměl. Takže jsem nejdřív vyfasoval dlahu a po splasknutí mi chtíc nechtíc dali sádru. Jenom že jsem si dovolil před doktorem zmínit, že bych chtěl ortézu také proto, abych se mohl regulérně koupat. Na což mi řekl, že jsem blázen, že si to můžu znovu utrhnout a dal mi sádru (cca 6 týdnů). Po sundání jsem musel nejdřív počkat až se zhojí jizva (14 dní), jelikož pod tou blbou sádrou se to nechtělo hojit a pak jsem začal rehabilitovat.
Naštěstí jsem se dostal k jedný známý (po prvních zkušenostech) a začal na tom makat.
Ještě musim zmínit, že první achilovka mi rupla nahoře od svalu, což bylo docela v pohodě. Ale ta druhá se mi urvala v úponu, tzn. přímo u paty, a musely mi jí přichitit nějakýma šponama či co, protože to nebylo na co navázat. A rupla mi zhruba po 5-ti letech bolesti v úponu. Měl jsem podezření, že tam mám nějakej zánět či co, ale doktoři říkali jenom, že to chce klid. Zkoušel jsem i nějaké protizánětlivé masti, ale nic nepomohlo:o( No a když mi rupla ta první, tak mi doktor řekl že je velká pravděpodobnost že mi rupne i ta druhá, tak bacha! Hraju fotbal a po tý první zkušenosti jsem to čekal, ale fotbal mám na tolik rád, že sem to podstoupil, sem asi blázen!
Při rehabilitaci která probíhala, tak nějak jak popisuješ...jsem zjistil, že ta první noha je víc zanedbaná jak ta druhá, takže sem začínal odznova:o( Nicméně už zase cítím že mi pravé lýtko (první ruptura) zase nabíhá...akorát si nejsem jist, jestli to bylo opravdu tou zanedbanou rehabilitací, nebo se mi tam při tom výronu nějaký to svalový vlákno utrhlo. Když sem na to upozornil doktora, tak říkal že další vyšetření (které mi radila má známá na rehabilitaci) není třeba, že je to zanedbaný a i kdyby tak po 2 letech (1. ruptura) je už docela pozdě, tak nevim. Takže nyní jsem zhruba po pěti měsících druhé ruptury a pravé lýtko bolí jak probouzím sval, který už tam zřejmě ani neni a druhé lýtko je v pohodě, ale zase mám svou známou pětiletou bolest v úponu, ketré se už asi do smrti nezbavím. Po čtyřech měsících sem začal chodit opět do práce a ukončil rehabilitaci. S tim že moje reh. sestřička si mě tam chtěla ještě nechat, ale při práci bych to nestíhla, tak už cvičím sám. Jde to ale pomalu...při větší zátěži druhý den pajdám a pořád dokola.
Taky sem se dozvěděl, vše od tý znamý sestřičky, že ta jizva přímo na achilovce se hojí těch 6 týdnů, při kterých na to nesmíš stoupat, ale úplné zahojení trvá půl roku!!!! A do té doby by člověk neměl dělat žádný skopičiny, a to sem se dozvěděl až při té druhé!!! Takže po tý první sem naštěstí nevědomky začal hrát fotbal zhruba po půl roce...ale dřív by to stejně ani nešlo:o)
Tak taková je asi u nás v ČR zdravotnická péče o pacoše:o)
Když máš štěstí na doktora i na rehabilitaci, tak to jde. Ale v opačným případě z Tebe můžou udělat taky mrzáka dokonce života!
No takže nechlastat - to by ste mohli zvládnout ne?? a ke změně rehabititačního střediska to chce odvahu a na výběr doktora zase zapomeneme. Já sem se rozhodl že až mi rupne podruhý začnu rybařit, snad i muškařit - krásný ušlechtilý sport už se na to docela těším ( ale eště předtím si snad párkrát zablbnu na snowboardu )
Aby jste měli rozptýlení od chmur připravuju pro vás obsáhlý report z mý dovolený na seakajaku ( lze absolvovat i zcela bez achilových šlach ) tak se těšte.
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++